Příští rok už nevyhraju, říká Trenér roku
Vydáno dne 21. 06. 2007 (669 přečtení)V českém florbalu se toho za posledních šest let měnilo hodně. Třeba to, že už mu nevládnou Cepkové, Kafkové a další z jejich generace, kteří předali štafetu mladším. Jedno ale pořád zůstává stejné: nejlepším koučem je podle odborníků rok co rok Zdeněk Skružný.
Ani v šestém pokračování trenérské ankety v rámci vyhlášení Florbalisty sezony nikoho jiného na nejvyšší stupínek nepustil.
Jak jste přijal to letošní ocenění?
(směje se) „Už s rezervou. Každé vítězství potěší, na druhou stranu je to anketa, není to třeba přeceňovat. Když jsem vyhrál v prvním ročníku, měl jsem velkou radost. Teď jsem měl po první polovině ankety slušný náskok, takže mě to moc nepřekvapilo.“
Minulou sezonu jste strávil ve Finsku. Myslíte, že hlasující měli o vaší práci přehled, nebo vás dali na první místo za zásluhy, za jméno?
„Rozhodně nechci ankety podceňovat, ani ty, kdo do nich hlasují. Ale spousta z nás dostala body za to, jak často se objevovala v televizi, na internetu. Tady se objevilo po mém návratu z Finska, že tým, který hrál předtím o sestup (druholigový Loviisan Tor – pozn. aut), jsem vytáhl do boje o postup, což asi ovlivnilo mnohé.“
Jak se vám tedy sezona vydařila vašima očima?
„Angažmá ve Finsku se povedlo, jen škoda, že jsme nehráli dál nadstavbu, byla by plná hala. Na druhou stranu týmy z naší divize prohráli své zápasy jednoznačně, a my bychom na tom byli podobně. Co se týče reprezentace, byl to přelomový rok. Starší hráči skončili, nebo si dali na rok pauzu, a v týmu se prostřídala spousta nových, mladých hráčů. Výsledky nebyly ohromující, neporazili jsme nikoho z té silné trojky, ale duch toho týmu zůstal.“
V anketě o Trenéra roku jste triumfoval už pošesté. Prý jste díky tomu získal přezdívku Zlatý Zdeněk…
(směje se) „Myslím si, že příští rok to už vyhraje někdo jiný. Ať už je to Karol (Karolína Šatalíková – trenérka reprezentace juniorek – pozn. aut.), nebo Ivo Jochman (kouč Havířova – pozn. aut.), kterého jsem já tipoval ve druhé půlce. V Havířově odvedl skvělou práci. Karol to má těžké, protože u juniorek si nehrají na hlavního a je tam v rovnocenné dvojici.“
Chtěl byste být jako zpěvák Karel Gott, který vyhrál Zlatého slavíka 32x?
(směje se) Tolikrát bych vyhrát nechtěl. Za nějakejch 25 let taky můžu bejt po smrti. Ale ne, každé vítězství potěší, ale pro ty ankety je dobré, když je osvěží někdo jiný. Stačí se podívat na výhru Pavla Kožušníka, nebo na Jirku Vochozku mezi brankáři.“
Oba vyhráli poprvé v kariéře. Vy jste naopak jediný, kdo si udržel své postavení od začátku. Kafka byl také sesazen…
„U Bolka to byl logické, nevěnoval tomu tolik, nechytal play off, nebyl v reprezentaci. A co se týče obou vítězů, to jsou moje tipy! Jirka měl jednoznačně zvládnuté play off, ukázal, že na českou ligu má a že je jedním z nejlepších brankářů u nás. Pavel měl perfektní rok 2006. On je hrozně skromnej, tvrdí, že na jaře nehrál nic, ale on ten tým drží. Ty, kdo ho neznají, možná překvapilo, jak je to chytrej kluk s obrovským smyslem pro humor."
Co byla vlastně cena pro nejlepšího trenéra? Ptám se proto, jestli se vám jich šest vejde do bytu…
„Byl to takovej skleněnej oválek. Ale zklamalo mě, že jsem, tak jako
předtím, nedostal kytku, protože jsem jí slíbil manželce. (směje se) Za
první čtyři roky byly plakety na zeď, ty další dva podstavce na stůl.
Teď zrovna rekonstruujeme byt, až to v srpnu bude hotové, dohodli jsme
se, že je s Petrou (bývalá hráčka Liberce – pozn. aut.), která má taky
pár trofejí, že to dáme dohromady na jedno místo.“
Jak to s vámi vypadá na další sezonu?
„Stoprocentně budu jen u reprezentace. Možná mi v říjnu začne to
každodenní trénování chybět, možná naskočím někam k přípravce, nebo k
elévům.“
Sezona měla původně skončit mistrovstvím světa v Praze. To ale bude po změně v kalendáři až v prosinci…
„My jsme se s tím vyrovnali celkem rychle a v pohodě. Na rozdíl třeba od Švýcarů, kteří nevědí, co s tím, jsme rádi, že se to o půl roku protáhne a budeme mít víc šanci na práci.“